Věcná část > Charakteristika zájmového území > Důležité stránky

Geomorfologické poměry

Úvod  Předchozí  Další Tisk této stránky

Území ORP Kralovice je naprostou většinou zařazeno do Plánu oblasti povodí Berounky.  Pouze malá část bez významnějšího vodního toku na severovýchodě patří do povodí Blšanky (Plán oblasti povodí Ohře a dolního Labe). Na území se nachází 84 úseků toků hrubé říční sítě odpovídající páteřním tokům povodí IV. řádu a 35 nádrží s plochou větší než 1 ha. Nejdůležitějším vodním tokem je řeka Střela a na jihovýchodní hranici protékající Berounka.

Z geomorfologického hlediska se správní území Kralovice nachází převážně v provincii Česká Vysočina, subprovincii Poberounská soustava,  oblasti Plzeňská pahorkatina a celcích Plaská pahorkatina a Rakovnická pahorkatina.  Severozápadní cíp se nachází v subprovincii Krušnohorské soustavy, oblasti Karlovarské vrchoviny a celku Tepelské vrchoviny.

Plaská pahorkatina je členitá pahorkatina, která vytváří střední část Plzeňské pahorkatiny. Představuje homogenní destrukční reliéf tektonicky poměrně konsolidované oblasti s nepříliš diferencovanými pohyby ker. Povrch této jednotky je typický rozsáhlými zbytky neogenních zarovnaných povrchů, strukturně denudačními sníženinami a poměrně vzácnými suky a mělkými i hluboce zaříznutými údolími s říčními terasami. Hydrografickou osou území je tok Mže a Berounky. Nejvyšší bod je Vlčí hora 704 m n. m. v Pernarecké pahorkatině.

Rakovnická pahorkatina vytváří severní část Plzeňské pahorkatiny. Rozšířeny jsou zarovnané povrchy typu etchplénu, suky a četné tvary zvětrávání a odnosu žul (tory, kryoplanační terasy, kamenná moře a stáda, pseudokary atd.). Místy se vyskytují výrazné svahy na zlomových liniích, na západě nápadné vrchy na třetihorních vulkanitech. Údolí jsou středně zahloubená. Nejvyšší bod je Lyšák 677 m n. m. v Lomské vrchovině.

Tepelská vrchovina se nachází v jižní části Karlovarské vrchoviny. Nacházíme zde kerný reliéf stupňovitě se sklánějící od SZ k JV, s plochými rozvodnými hřbety, rozsáhlými zarovnanými povrchy, neovulkanickými suky, se zlomovými svahy a mělkými i hluboce zařiznutými údolími převážně v povodí Berounky. Nejvyšší bod je Podhorní vrch 847 m n. m. v Mariánsko lázeňské vrchovině.


Soubor: b11_3_geomorfologicke_pomery.htm