Věcná část > Charakteristika zájmového území > Důležité stránky

Hydrologické a klimatologické poměry

Úvod  Předchozí  Další Tisk této stránky

Podle mapy klimatických regionů patří téměř celé povodí Berounky do oblasti mírně teplé. Převážná část povodí náleží do oblasti, která je sušší než území v horních částech povodí. Naopak pramenní místa Radbuzy a Úhlavy jsou charakterizována jako chladná a vlhká. Z výše uvedeného vyplývá, že klimatická charakteristika povodí je značně rozmanitá, s plošnou proměnlivostí ovlivněnou nadmořskou výškou a orografií terénu.

Povodí Berounky a Otavy, která se nacházejí v těsné blízkosti hlavního evropského rozvodí, jsou součástí „střechy kontinentu“, což znamená, že jediným zdrojem vody jsou atmosférické srážky. Střetávání vlivu přímořského a vnitrozemského typu podnebí, převládající proudění v kvadrantu JZ - SZ a horopis jsou hlavními činiteli ovlivňujícími srážkovou činnost jak v čase tak ploše.

Z mapy izohyet ročních úhrnů je patrný zcela odlišný charakter okrajových hor od centrální oblasti. Zatímco na vrcholech Šumavy spadne více než 1300 mm, místa ležící v určitém stínu (např. povodí dolní Střely) nedosahují ani 500 mm za rok. Srážkový gradient tj. pokles úhrnu s nadmořskou výškou na závětrné straně okrajových pohoří je poměrně značný. Nejdeštivějším měsícem je většinou červenec, naopak nejsušší bývá únor. Ve vegetačním období duben – říjen je obvykle zaznamenáno kolem 2/3 celoročního úhrnu.

Geografická a výšková poloha Plzeňského kraje má zásadní význam i pokud jde o jeho sněhové charakteristiky. Z nich nejdůležitější je průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou a její maximum. Zatímco na Šumavě leží sníh 140 dnů v roce, v Plzeňské pánvi jen kolem 50. Sněhová vrstva na horách přesahuje i 120 cm, v nížinách většinou nepřevýší 20 cm.

První sníh na horách se obvykle objevuje kolem 20. října, v nižších polohách zhruba o měsíc později. Zde také většinou mizí před 20. březnem, ve vrcholové horské zóně zůstává i začátkem května. Také celková doba trvání sněhové pokrývky je diametrálně odlišná (hory 180 – 200, nízké polohy 100 – 120 dnů), stejně tak i počet dnů se sněžením (60 – 80, resp. 25 – 40). Relativní trvání sněhové pokrývky vyjádřené v procentech udává pravděpodobnost výskytu sněhové pokrývky od 40 % do 80 %.

Mezi důležité vodní toky patří Berounka, Úhlava, Úslava, Radbuza, Mže a Klabava, které jsou páteřními toky dílčích povodí ohraničujících správní území Plzně. Uvedené vodní toky patří ke středoevropskému typu, který je charakterizován pravidelným zvětšováním průtoků během jarního tání, přičemž extrémy se mohou vyskytnout v kterémkoliv ročním období. Nejvodnatějším měsícem bývá březen, v němž odtéká v průměru 15 % celoročního množství srážek, v nejsušším září je to jen 5 %. Poněkud odlišnou charakteristiku má vodní tok Klabava – její horní část má bystřinný charakter. Podle záznamů o velkých vodách v minulosti převažují zejména letní povodně způsobené přívalovými dešti.

Odtokové poměry jsou značně nerovnoměrné. Poměr průměrného a povodňového průtoku (100-letá povodeň) je na větších tocích 1:20 až 1:50, na malých tocích se blíží 1:100. Tok Úslavy, Radbuzy, Berounky a Otavy je prakticky přirozený, neboť na toku v podstatě neexistuje žádná přehrada, která by mohla výrazně ovlivnit průtokový režim. Na horní Úhlavě, Mži, Klabavě a Střele je odtok částečně ovlivněn činností vodních děl České Údolí, Nýrsko, Lučina, Hracholusky, Klabava a Žlutice. Tato vodní díla mohou dobře transformovat 5-10 letou povodeň, u některých VD (Hracholusky, Nýrsko, Žlutice) není v případě včasné a přesné hydrometeorologické předpovědi a příznivé aktuální situace (stav naplnění) vyloučena ani výrazná transformace 20-50 leté povodňové vlny (viz. povodňové události 8/2002 a 1/2003).


Soubor: b11_4_hydrologicke_a_klimatologicke.htm